19.10.2025

Devátý týden – Loučení

Po rušném týdnu plném nových poznatků a vjemů přišel ten poslední, o kterém každý chovatel ví, že přijde, tak trochu se něj těší i se ho obává. Těší se na to, že zase bude žít normální život a ne že jeho den bude vyplněn kupováním a přípravou jídla, sběrem bobečků, úklidem čurbesu na zahradě, dezinfekcí tržných ran a šrámů, látáním roztrhaného oblečení, focením a točením smečky a komunikací s budoucími majiteli těch dárečků.

Netěší se na to, že na zahradě bude pusto a prázdno, nebude koho drbat a na koho se dívat a těch třicet dva nožiček a osm čumáčků a ocásků zmizí do jiných rodin a domovů a zbydou jen fotky a vzpomínky

Ale takový je život a tak ten téměř poslední týden s našimi štěňaty byl velmi hektický, protože se různí členové rodiny a známí museli přijet se smečkou před odchodem rozloučit a do toho přijížděli a odjížděli noví majitelé, kteří se samozřejmě na ty svoje chlupáčky moc těšili. Logistika a koordinace byla náročná, místy nemožná, a tak se na zahradě potkávali jedni s druhými. Nicméně loučení proběhlo úspěšně, odvoz také a koncem týdne jsme počet štěňat snížili na tři kousky, které s námi ještě jeden týden pobudou.

Ale také víme, že budou přibývat nové fotky z nových domovů, a těšíme se na to, že s mnohými se budeme potkávat i v budoucnu, ať už na svodu, nějaké výstavě, nebo si prostě jen domluvíme návštěvu a přijedeme si to naše krásné odrostlé štěně podrbat a potěšit se s ním.

Jediný, kdo s nadšením své potomky vyprovází k autům je Abris, protože její role maminky skončila (a že se jí zhostila se ctí) a má pocit, že by zase mohla být středobodem vesmíru pro své páníčky ona a ne ta smečka, co okupuje její zahradu. Na zbývající tři štěňata, která pustíme každý den dovnitř do domu, pohlíží s hrůzou v oku a strachem, že si je tam snad chceme nechat. Jakmile se štěňata objeví uvnitř, okamžitě se jde mazlit a na své milované potomky temně vrčí, aby bylo jasno, kdo je tam doma.

A protože jsme vlastně ještě jednotlivé pejsky nepředstavili, tak to musíme napravit teď.

Modrásek se jmenuje Bismarck, doma mu říkají Bizi a bude žít v Bohumíně.

Hnědý pejsek je Balki, doma na něho budou volat Alki a pojede do Ostravy.

Šeďáček je Brixius a poputuje do vesnice u Teplic, která má krásný název Hrob. Všechny návštěvy jsme tím bavili, když jsme jim říkali, že Brixík půjde do Hrobu.

Červená holčička se jmenuje Becky a odjela nám směr Žatec.

Růžovka zůstala nejblíž, bydlí v Praze, v průkazu má napsáno Bryn Lotara, ale pro paničku je to Lotynka.

Limetka se jmenuje Bailey a dělá celé rodině radost ve vesnici u České Lípy.

Oranžádka, náš benjamínek, nejmenší, ale nejčipernější štěně, se jmenuje Beksy a ta zamířila k Mnichovu Hradišti.

Tyrkyska, Blacki Adelaide, která vždycky držela krok se svými brášky ve váze i v jídle, nám odjede až do Mikulova.

12.10.2025

Osmý týden – Očkování, čipování a kontrola vrhu

To vám byl akční týden. Začalo to hned v pondělí, kdy jsme odpoledne naložili všechna štěňata do dvou aut a vypravili se k našemu veterináři, aby je naočkoval a očipoval a vystavil jim Pet Pasy. V jednom autě bylo pět holčiček a ve druhém tři chlapečci, do jednoho auta bychom nebyli schopni je umístit. No, jak se dalo tušit, vůbec se jim cesta nelíbila a velmi hlasitě si stěžovali. Po vyložení a pobytu v ordinaci to už brali sportovně, ale jen do té chvíle, než byly vytaženy injekce a nastala vlastní akce. Jak už to tak bývá, chlapci řvali preventivně, už když jsem je vysadila na stůl, to holčičky alespoň všechno zpočátku pozorovaly a kvílet začaly až při vlastním píchnutí. Vypadalo to jako vraždění neviňátek a člověk by netušil, jakou dokáže vyvinout takové šesti až sedmi kilové štěně sílu. Ale jakmile jsme je dali zpátky na zem, všechna příkoří okamžitě pustila z hlavy a zase vesele šmejdila po ordinaci. Reakce na očkování veškerá žádná, už vůbec se nedostavilo žádné nechutenství či skleslost. Žrali jako o život a lítali po zahradě jako diví.

Další atrakcí byla návštěva poradkyně chovu a kontrola vrhu. Všichni byli postupně vysazeni na stůl, pěkně prohlídnuti a prohmatáni, zkontrolován skus, kýla, chloupky, ocásek, u chlapečků varlata. Všechno bylo úplně v pořádku, měli jsme prakticky vzorový vrh bez ztráty kytičky. Abris s Daltonem - prostě se to povedlo.

A úplně nejlepší akce byla o víkendu, kdy jsem v jedné slabé chvilce přislíbila účast svou a hlavně štěňat na kurzech pets yogy. To je taková zvláštní jóga, kdy cvičitelka předcvičuje, mezi cvičícími se volně procházejí štěňata a lidi, kteří by měli cvičit, necvičí a hladí si ta štěňata. Z mého pohledu naprostá hovadina, ale všichni to vychvalují, jaké to má psychické benefity. Což o to, akce v tělocvičně byla fajn a vcelku příjemná, jen tam měli poměrně malou ohrádku u vstupu a tak se štěňata poměrně rychle a snadno zorientovala, sešikovala, opřela se do ohrádky a prchla z cvičební místnosti. Poté, co jsme je pochytali a vrátili zpět, zapřela jsem ohrádku židlí a dávala pozor, aby si tu srandu snad nechtěli zopakovat. Nicméně lidí ochotných je hladit tam bylo dost a tak svoji pozornost věnovali jim. A také zrcadlu, ještě nikdy neviděli pejska, který vůbec nevoní a tak divně vypadá, ale když s ním nebyla žádná legrace a navíc je to studilo na čumáčku, přestalo je to bavit a postupně ulehla k zaslouženému odpočinku. Část si jich lehla před klimatizaci, protože v místnosti bylo teplo a jejich oblíbené teplotě okolo deseti stupňů se to ani trochu neblížilo, takže si nechali foukat studený vzduch rovnou do kožichu.

Všichni udělali za ten předposlední týden u nás velké pokroky, vytahují se, nabírají kila i síly, jejich nevinné šarvátky se mění na poměrně líté bitvy, po zahradě běhají velmi rychle a velmi jistě a poté co jsme jim zapůjčili jako poslední atrakci a zlatý hřeb pobytu u nás staré spartakiádní lehátko, jsou naprosto nadšení. Používají ho jako trampolínu i odrazový můstek, skoky z něj jsou velmi jisté a daleké a také se pod ním mohou krásně prát. Také zemní práce je začaly hodně bavit a udělali nám několik dalších děr, snaží se podhrabat pod zahradní domek, vyhrabali všechny cibulky modřenců, které tam ještě zbyly, a šťastně je okusují, neboť nevědí, že jsou jedovaté. Netuším, zda a kolik jich snědli, ale na apetitu a radosti ze života jim to pranic neubírá.

No, prostě už jsou připravení odejít do nových domovů a dělat radost svým novým páníčkům. Vyzbrojeni jsou na to dobře, zoubky i drápky mají nabroušené, srst hustou, pohyby jisté, jiskru v oku, apetit vynikající, krásně umí vrčet a štěkat, a když na to přijde, tak se i pomazlit nechají.

5.10.2025

Sedmý týden – Mrznou nám kožíšky

Další týden pokračoval návštěvami, každý den přišla alespoň jedna, což je příjemné, protože štěňata vítají každou změnu a hlavně každý prst, který je ochotný je drbat a hlavně se nechat okusovat.

Také nám přátelé z východu poslali trochu chladnější počasí, než je v tuto dobu v našich krajích zvykem, a začalo přituhovat. Dělalo nám to docela starosti, s úsměvem jsme vzpomínali, jak jsme týden zpátky přemítali, zdali se nám chlupáčci náhodou nenachladí při noční teplotě 8 stupňů. Teď byla tato teplota v průběhu celého dne, se štěňaty jsme při ní vysedávali pod pergolou a dělali jim společnost a teplota se nám zdála vcelku přijatelná. Když bylo venku nad deset stupňů, libovali jsme si, jak se oteplilo, a dovnitř domu, kde jsme měli 18 stupňů, jsme se chodili vysloveně ohřát. Ano, otužilá budou nejen štěňata, ale díky jim i my.

Nicméně slibované noční teploty okolo bodu mrazu se skutečně dostavily, i když jsme s nadějí sledovali předpověď počasí s tím, že ji jako obvykle změní a bude lépe. Nebylo, ale umístění štěňat v domě už nepřicházelo v úvahu. Skříní, upravenou na pěknou boudičku a vystlanou dřevitou vlnou pro případnou nepřízeň počasí, zcela pohrdli a akceptovali ji jen jako příležitostnou hernu. Když jsem se je snažila o půlnoci po jídle do ní umístit, brali to jako super kratochvíli před spaním, ale nehodlali tam zůstat. Horem jsem je tam dávala a oni východem průběžně vylézali. Potřebovali přece vidět na vchod do výběhu, co kdyby tam náhodou někdo nesl jídlo a oni by to v boudě přehlédli. Jako hra to bylo fajn, ale v půl jedné ráno ve dvou stupních mě to fakt přestalo bavit (i když jsem se docela zahřála, přece jenom už každé váží přes pět kilo), rozhodla jsem se je nechat umrznout a šla jsem si lehnout do zahradního domku do spacáku a přikryla jsem se ještě péřovou dekou, aby přežil alespoň někdo. Nesplnili mi to, přežili obě mrazivé noci, i když je strávili namačkaní na sobě na jedné hromádce a noční hrátky silně omezili. Také loužičky a bobečky chodili dělat na trávník těsně u pergoly, takže ranní krmení bylo jako tanec v minovém poli.

Naštěstí mě napadlo, vzpomenouc si náhodně na bezdomovce, že jim dám pod stůl alespoň dvě silné lepenkové krabice, které jsem vystlala vetbedkami a tento prostor kupodivu jako pelíšek akceptovali a docela si ho zamilovali, potěšilo je nejspíš to, že ti krajní budou mít krytá záda a přesto budou vidět na příchozího s mističkami, a šťastně se do krabic všichni nacpali.

Mrazivé noci byly vykompenzovány poměrně pěkným slunečným počasím přes den, takže štěňata mohla dovádět na trávníku a objevovat novinky, které jsme jim přinesli. Byl to hlavně starý kufr schovaný od sourozenců z prvního vrhu, který obsahoval krásné staré krámy, které se daly tak pěkně tahat a cupovat. Je pravdou, že nás už mnoho vylepšení výběhu nenapadá, ale štěňata se naštěstí už hodně zabaví rvačkami a honičkami více než v předchozích týdnech. Také jsou výrazně pracovitější než první vrh v oblasti zemních prací, hrabou o sto šest a mají nadějně rozpracováno několik pěkných únikových cest. Nevýhodou této činnosti je to, že v období dešťů bývají pokryta bahnem a po mazlení vypadáme, jako když jsme jim v hrabání pomáhali. Čisté oblečení nám nevydrží příliš dlouho.

Koncem týdne nás také navštívil starší brácha Archie z prvního vrhu spolu se svými páníčky. Štěňata přítomnost dalšího pejska uvítala, zejména proto, že vypadal jako Abriska a svitla jim tak naděje, že by si od něho mohli cucnout mléka, které jim už rodná matička odmítá poskytovat. Byla to mýlka, protože po jejich prvním ataku ve výběhu z něho Archie vyskočil a odmítal do něho znova vstoupit. Po zbytek návštěvy tak zůstal na zbytku zahrady v bezpečné vzdálenosti. Páníčkové byli statečnější a tak jsme s nimi strávili příjemný kus slunečného dne.

O víkendu jsme štěňata vzali ven na další průzkumnou výpravu, pěkně po dvou, protože víc jich neuhlídáme. Ostychem netrpí a jsou poměrně rychlá. Protože byl víkend a u nás v ulici byl klid, vzali jsme je i poprvé ven ze zahrady, aby okoukli, co je v nedaleké budoucnosti čeká. Někteří byli opatrnější a měli snahu se vrátit do bezpečí zahrady, ale někteří si ulicí vykračovali naprosto neohroženě a se zájmem prozkoumávali nové věci a nové pachy.

28.9.2025

Šestý týden – Prší a prší, ale jeli jsme autem

Po tropickém víkendu, kdy jsme zakrývali štěňata před sluníčkem, jak jen jsme mohli, předvedlo počasí husarský kousek, otočilo se o 180 stupňů, jak už to tak v poslední době dělává, ochladilo se a začalo pršet.

A pršelo tak intenzivně, že se štěňatům ani moc na trávu nechtělo, a tak jsme se rozhodli jim zpřístupnit na přechodnou dobu, i když velmi neradi, zahradní domek. To aby si mohli hrát pod střechou v suchu na větším prostoru a měli nějaké nové podněty. Nezaváhali ani vteřinu, a když jsme odstranili prkno, které máme ve vstupu, vrhli se do domku s vervou sobě vlastní a nejdříve se pokusili zalézt pod linku a vytřít tam starou špínu, takže jsme museli ucpat všechny otvory pomocí krabic. Dali jsme jim dovnitř domku tunel na prolézání, což kvitovali s nadšením a radostí, také zelený koberec se jim moc líbil a byli spokojení, že je takový přírodní a mohou dělat bobečky a loužičky v suchu a nemusí vystrkovat čumáčky do té sloty venku. Nám už se to pravda líbilo o něco méně, ale což, o nás tu přece nejde, že.

Ačkoli jsme měli obavy, že je venku přílišné chladno, a nastýlala jsem jim deky a vetbedky a dělala z deky clonu proti větru a dešti, štěňata byla zjevně jiného názoru a v klidu odpočívala na ledových dlaždicích. Zřejmě je hřeje mládí a jejich huňaté kožíšky.

Na počátku týdne jsme ještě měli snahu umístit chlupáčky na noc do domu, aby v noci nestrádali zimou, uvolnili jsme jim vstupní verandu a přenesli je na noc tam. Neměli z toho radost, ale protože jsme je dobře nakrmili, zhasli jim a nechali je ve tmě, tak to vzali na milost, chvíli se urputně rvali a poté usnuli. Nakonec vydrželi bez hlasových projevů až do pěti hodin do rána. Ale po jídle už s nimi zase nebylo k vydržení a honem potřebovali jít ven. Takhle to obě strany vydržely celé tři dny a poté už jsme je nechali venku i přes noc.

Abychom štěňata trochu rozptýlili i něčím jiným než zahradou a ukázali jsme jim, zač je toho loket, vzali jsme je na jejich první projížďku autem. Ostatně, každé pojede do nových rodin autem, tak ať si to zkusí nanečisto s námi. První várku jsme zkusili dát do kufru a jednoho si vzít do kabiny do náruče, postupně jsme je střídali, aby si užili postupně všichni. Ten v kabině byl vcelku v pohodě a zvědavě se díval z okna, co je to tam za novoty, zato z kufru se ozývalo velmi nespokojené kvílení a kňučení, takže v další várce jsme kufr vynechali. A vzala jsem si do kabiny na klín rovnou dvě, to se jim líbilo, přece jenom je to s bráchou nebo se ségrou vždycky veselejší. A mě potěšilo to, že mě žádné štěně při té první jízdě ani nepočůralo ani nepozvracelo. Jsou to šikulky.

Koncem týdne se počasí umoudřilo a tak přijely další návštěvy na drbání a alotria, Abris každou návštěvu vítá s radostí v oku a hlasitým kvílením s nadějí, že si snad odvezou alespoň jedno štěně a život se vrátí do starých kolejí. Trochu jí uspokojuje jenom to, že porodní bednu a ohrádku z obýváku jsme už zrušili a může se tak vyvalovat v pokoji na koberci, aniž by jí znervózňovali kvílející potomci. Z pečující matky se stala macecha, která na své miláčky vrčí, ale v okamžiku, kdy se začne jeden z nich věnovat mým prstům a jiným částem těla a mrknu se mu na tu armádu zubů, tak se jí ale vůbec nedivím.

21.9.2025

Pátý týden – Ve znamení návštěv

Týden začal druhým odčervením, to už se podávaly tabletky, které všichni zcela bez problémů snědli a ani nemrkli. Přístup k jídlu je u nás tradičně velmi pozitivní, zřejmě po mamince, a pokud v začátcích přikrmování zcela náhodně něco mámě Abris nechali, tak teď vylízají mističky tak dokonale, že je téměř nemusíme mýt. Ani zrníčko rýže nepřijde nazmar. Krmíme už je šestkrát denně, od Abrisky se ještě tak 3 – 4x denně napijí, ale je to už spíše na chuť. Krmí je vestoje za mojí asistence a to příkoří už vydrží snášet jen díky vydatnému drbání a následné odměně za ten heroický výkon. Ale nedivím se jí, svoje si už odpracovala a teď je čas, abychom jim stravu zajišťovali my. Ona si s nimi hraje, vychovává je a vrčí na ně. Samozřejmě s láskou.

Začali jsme je krmit jednotlivě a odložili jsme velkou společnou misku, protože se k ní jednak nevešli a hlavně někteří nejmenovaní chlapečci a jedna holčička mají razanci vysavače a zvládli bez problémů sníst svoji porci a ještě dvě okolní. I při samostatných mističkách a porcích stačí během hltání potravy šilhat doprava a doleva a sledovat, jak je na tom soused a co zbude. Maso jsme přestali mlít a začali jim je dávat v kouskách, jídlo jim tak trvá o něco déle a stejně ho nekoušou, to je zbytečná ztráta času. Žaludek to stráví i tak.

Po zahradě už běhají poměrně velkou rychlostí a prodlužuje se i doba, kdy jsou aktivní. Už neusnou po čtvrt hodince her, ale vydrží si hrát a hlavně se prát půl hodiny i déle. Pak se zvolna ukládají ke spánku a to je čas na mazlení, protože už jsou malátní, a tak se nemusím obávat, že chvilka mazlení skončí amputací nějakého prstu nebo zákusem do brady či krku. Také sledují, zda někdo nevstupuje do jejich části zahrady, a každého nově příchozího radostně vítají, každá noha a ruka je dobrá, zvláště když není chlupatá, to je na zákus naprosto ideální.

Konec týdne a víkend se nesl ve znamení prvních návštěv, ale bohužel i vysokých letních teplot, na které chundeláčci vůbec nejsou zvyklí. Museli jsme provizorně zastínit pergolu, jinak by se asi upekli, kožíšky mají nastavené na patnáct stupňů a méně a teď najedou třicítky. Sluníčku se vyhýbají jak čert kříži a teprve když padl stín a zvlhla tráva, začali pořádně dovádět. Ale byli hodní a i návštěvám za parného dne se pěkně předvedli. Výhodou bylo, že nebyli tak akční a nechali se hladit a chovat. Také představení s krmením nezklamalo, to je zřejmě jediná věc, za kterou běží bez ohledu na to, zda je vedro nebo hustě prší. Příští majitelé se rozhodně nemusí bát, že je nezvládnou pozitivně motivovat. Za granulku udělají i nemožné.

14.9.2025

Čtvrtý týden – Milujeme volnost na zahradě a dostali jsme maso

Největší novinkou tohoto týdne bylo zjištění, že některá potrava neteče mámě Abris z cecíků, ale nachází se v takové zvláštní kulaté nádobě.

Ano, začali jsme tu bandu přikrmovat, Abris byla statečná, že je odkojila celé tři týdny, však se také cpala jako bumbrlíček a dvě konzervy, dvě kila masa s přílohou, nějaký ten jogurt a půl litru kuřecího vývaru byly naprostou samozřejmostí. Ale štěňata měla vždy nacpané bříško a rostou o sto šest.

Přikrmovat jsme začali mletým kuřecím a krůtím masem smíchaným s mlíčkem, sice se na to zpočátku tvářili nedůvěřivě, protože černá mlékárna, co jim skočí až do pelíšku, jim přišla samozřejmě výrazně lepší, ale nakonec ochutnali všichni a po počátečním rozpačitém začátku už krásně baští. A přibírají ještě více než po mléku. Koncem týdne jsme proto přidali kuřecí konzervu, je to trochu pohodlnější, než mlít o půlnoci maso. Jsou chlupáčci takoví trochu konzervativní, protože přechod z masa na konzervu také okomentovali, ale nakonec se se situací smířili a baští zatím všechno, co jim předložíme.

Každý den okolo poledne vyrazí z obýváku na zahradu a je na nich vidět, jakou mají radost, že mají volnost, prostor, vzduch. Vnitřní výběh se jim už zdá malý a jsou rádi, že mohou expandovat jinam a objevovat nové věci. Na noc ho vezmou na milost, v noci se nakonec spinká a to tolik prostoru nepotřebují, ale přes den jsou venku až do sedmi hodin. Většinu času stále ještě prospí, ale naučili se pěkně dělat loužičky a hlavně bobečky na trávu, to se líbí hlavně nám.

Dostali haldu plyšáků na hry a jako podložení hlavičky při spánku. Pokud zrovna nespí nebo nejí, tak se většinou ve skupinkách perou, a když si k nim sedneme, tak se moc rádi nechávají chovat a mazlit. Někteří vypadají, že na to vyloženě čekají a několikeré denní pomazlení vyžadují. Také už reagují krásně na zavolání a na hlas, jakmile vyjdeme na zahradu a zavoláme, vzbudí se, a celá smečka peláší k nám. Pravda, hry a průzkumné cesty po zahradě nejsou příliš dlouhé, ale už je vidět, že začínají zahradu zkoumat čím dál více. I když se, díky počasí a občasnému dešti, většinou drží ve svém ležení pod pergolou. Ale ani mokrá tráva a déšť jim nevadí, na chvilku se v něm projít je legrace, ale pak zase hupky na vetbedku do sucha a do tepla za ostatními. Ty akční hry je teprve čekají.

7.9.2025

Třetí týden – Chodíme, pereme se a viděli jsme sluníčko a trávu

Třetí týden byl, jak jinak, nabitý zážitky. Zpočátku to byly zážitky stále jen v omezeném prostoru porodní bedny, ale i ty stály za to. Bednu za pár dnů už ale všichni přeběhli jako nic a začali zkoušet, zda by se nemohli dostat někam ven. Tak jsme jim přidali do dveří jednu laťku, aby to neměli tak jednoduché.

Také dostali první plyšáky a nějakou tu krabici, to aby se měli kam schovávat. Hry se sourozenci už jsou na denním pořádku, někteří se u toho umí pořádně vztekat, výhružně vrčet a tahat se vzájemně za kůži. Jen je to tak vysílí, že stejně za chvíli usnou a nabírají síly na další akci. Stále ještě většinu dne spí, protože jak je známo, ve spánku se roste, sílí a nabírá se energie.

A protože bylo venku hezky, štěňata jsme začali dávat po chvílích na zahradu, aby také poznala něco jiného než náš obývák. Nejdříve z toho byli všichni do jednoho pěkně vykulení, dali jsme se nejdříve na deku na sluníčko, aby nám náhodou nenastydli, ale to se jim vůbec nelíbilo, bylo jim panečku takové vedro, že se jim začaly přehřívat kožíšky a museli jsme je schovat do stínu. A na dece, to tedy také prý nebudou, ta zvláštní zelená věc je o hodně lepší.

Z nových zážitků byli zpočátku rozpačití a hlasitě komentovali, že se jim to tedy moc nelíbí, ale za chvíli ti statečnější začali zkoumat, co že to vlastně je ta tráva, co je šimrá na bříšku, a že jsou v ní schované docela zajímavé vůně, a také museli otestovat, kam až je nožičky v nerovném terénu donesou. Ale jak se trochu vzdálili z party, hned znejistěli a vrátili se do houfu, tam to přece jenom bylo lepší a jistější v tom neznámu.

Ale o víkendu už se začali pouštět dál a dál a také zprvu nejisté krůčky občas přešly do něčeho, co se začíná podobat běhu. Ale převážnou část dne stále tráví uvnitř ve své bedně, protože i tam mají stále co objevovat a co se učit.

31.8.2025

Druhý týden – už koukáme na svět

V druhém týdnu života probíhá všechno tak jak má, štěňata hlavně pijí a spí a spí a pijí. Jak to správně má být. Protože ve spánku se roste a nabývají se síly na všechny rošťárny, co je ještě čekají. Všechna štěňata krásně přibývají na váze, zvětšují se prakticky den ode dne. Máma Abris obětavě krmí a mlíčka má na rozdávání, však se také cpe jako bumbrlíček.

Uprostřed týdne se všem postupně začala otevírat očka, také doba, kdy zkouší nejisté krůčky po bedně, se prodloužila a hlavně umí krásně dělat loužičky, i když je Abris neolizuje. V tom jsou skuteční přeborníci. Mají za sebou první odčervení, začínají hry se sourozenci a první vědomé náznaky štěkání a vytí, někteří nacvičují i to, jak umí sedět. Sami jsou z toho kolikrát překvapení, jak jim to jde. Nebude trvat dlouho a porodní bedna už jim bude malá.

24.8.2025

První týden

První týden života mají štěňátka za sebou, jejich dny a noci jsou zatím vcelku fádní a bez přílišných vzruchů a událostí. Hlavním úkolem je se pořádně najíst a pak spát, což jako správná miminka také dělají. Abris je vzorně kojí a tak všichni přibývají, jsou z nich už pořádní cvalíci, tři z nich už váží víc než kilo. 

Však toho také Abris spořádá, aby tu bandu uživila a nebyla jen kost a kůže. Dostává konzervy, syrové i vařené maso, vývary, jogurty, vajíčka. Jen na granule nějak zanevřela a od porodu se jich nedotkla.  Ale nevadí, stejně jsou sušené a pro tvorbu mléka je potřeba co nejvíce tekutin, možná je chytrá a ví, co je teď potřeba jíst. 

Také už mají snahu se postavit na všechny čtyři tlapky, ale moc jim to nejde, hned se zase svalí. No však je na to ještě čas do příštího týdne, teď je to jen tak na zkoušku.

Fenky mají stužky: červenou, růžovou, limetkovou, oranžovou a tyrkysovou.

Pejsci mají stužky: modrou, hnědou, šedou

17.8.2025

Štěňátka z druhého vrhu jsou na světě !

V noci 16.8.2025 se Abrisce narodil očekávaný vrh B. První na svět vykoukla holčička v jednu hodinu po půlnoci a v pravidelných intervalech se do 3:45 narodilo dalších šest sourozenců. Poslední holčička si dala na čas, nějak asi nemohla najít cestu ven z bříška anebo se jí jen ještě nechtělo, vykulila se až ráno krátce po deváté hodině, když už jsme si mysleli, že žádné další štěně nebude.  

Celkem se nám tedy narodilo osm štěňátek, pět holčiček a tři kluci. Všichni jsou po rodičích černí se znaky.

Abris celý porod zvládla prakticky sama a my jsme jí jen asistovali. Víc pomoci potřebovala jen u jednoho štěňátka, které se rodilo v poloze zadečkem napřed a napilo se plodové vody. Ale i to jsme zvládli a můžeme se tak radovat z krásných a zdravých štěňat, která se mají čile k světu. Zatím tedy jen pijí a spí, ale dělají to důkladně, hned druhý den začala přibírat na váze.

18.4.2024

Vrh A - Blíží se svod štěňat

Jak jsme již avizovali, budeme velice rádi, když se zúčastníte sodu štěňat, abychom se zase po čase viděli a potěšili se, jak nám pejsci a pejskyně rostou. Detaily ke svodu si můžete najít na tomto odkazu:

Bonitace, svody mladých, svody plemeníků - rok 2024 | Hovawart klub ČR

18.4.2024

Blíží se svod štěňat

Jak jsme již avizovali, budeme velice rádi, když se zúčastníte sodu štěňat, abychom se zase po čase viděli a potěšili se, jak nám pejsci a pejskyně rostou. Detaily ke svodu si můžete najít na tomto odkazu:

Bonitace, svody mladých, svody plemeníků - rok 2024 | Hovawart klub ČR

13.8.2023

Začíná loučení

Čas je neúprosný a štěňata tento týden dosáhla věku osmi neděl a jsou tak připravená vydat se do svých nových domovů. Takže nastal okamžik, na který se každý chovatel tak trochu těší i netěší.

Těší proto, že zvládat devítihlavou smečku o této velikosti a razanci už začíná být obtížné a počet šrámů na našich končetinách neúprosně narůstá. Také konzumace a příprava jídla a následný úklid jejich bobečků zabírá značnou část dne.

Netěší proto, že se štěňaty je úžasná legrace, začínají slyšet na jména, běží k nám, když je zavoláme, a jsou kontaktní a mazlivá. Bude se nám po nich stýskat a budou nám chybět, ale to k odchovu tak nějak patří.

Jako první opustila skoro rodnou zahradu a vypravila se do nového domova Angie, která to měla docela blízko a jela ke Karlštejnu.

Druhá vyrazila Albee do jižních Čech k Budějovicím, další den ujížděla Ashka na sever do Varnsdorfu, následovala Akira na jih do Velešína a dnes odjel Axonek, který bude nejblíž k nám, a to v Mnichovicích. Jsou mrňouskové naši rozložení po celé republice a tak budeme mít alespoň hodně cílů na výlety, to když je budeme chtít vidět a podrbat.

Zůstávají nám tu do příštího týdne ještě čtyři, takže stále je ještě veselo, štěňata si i v tomto počtu vystačí a vlastně ani nevíme, zda jim úbytek jejich sourozenců vadí či ne. Abriska si chodí každé štěně prohlédnout, jak je uložené v autě a odjíždí jí pryč, a zatím nevypadá, že by nějaké hledala či postrádala.

Jsem moc ráda, když dostáváme zprávy o tom, jak se prckům v nových domovech daří, každý má trochu jinou povahu a každé štěně to snáší trochu jinak, ale všichni noví majitelé jsou bezvadní a tak doufáme, že jsme vybrali dobře a vychovají z těch našich opečovávaných chlupáčků krásné, hodné a poslušné hovawarty.

Doufám, že od Vás budu mít dost fotek a budu tak moci dávat na web v cca měsíčních intervalech i fotografie, jak ti naši myšáci plyšáci rostou a jak vypadají.

6.8.2023

Týden plný novinek

Štěňatům týden začal  velmi akčně,  protože je čekal první střet s nepříjemnou realitou, a tou bylo očkování a čipování, které jsme absolvovali hned v pondělí. Což o to, odjezd autem na veterinu jsme měli z minulých týdnů nacvičený a rozdělili jsme si je do dvou aut na dámskou a pánskou sekci.  Pánská sekce byla vcelku v pohodě, protože pejsci jsou jednak jenom tři, a jednak jsou jako správní chlapi vcelku splachovací a hned tak nic je nerozhází – jí a spí. Holčičí sekce byla horší, protože fenky jsou velmi akční a navíc jich je šest, tudíž jsme na ně byly raději dvě i s dcerou, protože jinak bychom je do auta jednou stranou dávali a druhou stranou by nám vylézaly.

Ordinace veterináře byla vcelku fajn, měli jsme separé termín před normální ordinací, štěňata si tam všechno očuchala a prošmejdila, jen ten pobyt na stole a píchání jehličky komentovala hlasitým nářkem – kromě jedné statečné holčičky, které to zjevně vůbec nevadilo. Ale hned jak se dostala zpátky na zem, se oklepala a svět byl zase v pořádku.  Navíc si je v rámci socializace hladili všichni ti, co chtěli k veterináři a tvořili frontu před ordinací, protože čekali, až pan doktor vyplní všechny papíry a průkazy, kterých je hrozně moc. Ordinační hodiny se tak posunuly o půl hodiny a čekající si mohli dlouhou chvíli kompenzovat hlazením štěňat v kufru auta. Kdybychom měly nějaká volná, zřejmě bychom je tam bez problémů udali.

Dalším významným milníkem, který je nezbytný pro odchod do nových domovů, je kontrola vrhu poradkyní chovu. Kontrolu nám udělala Markéta, majitelka Lishiho – táty těch našich holomků.  Štěňata jí přivítala nadšeně, protože každá ruka na hlazení je dobrá. A v poslední době je i každá noha na kousání dobrá, pokud jsou štěňata bdělá, tak každý vstup do jejich ohrazené části připomíná vstup gladiátorů do arény Kolosea. Vyplatí se chodit ve dvou, nebo mít po ruce nějaký hadr, na který se alespoň část krokodýlků dá odlákat. Ostatní nezbude než sklepat, ale s jejich zákusem se to místy jeví jako nadlidský úkon. Vstupovat naboso s holýma nohama už prakticky nejde. Naštěstí tomu nenahrává ani počasí.

Ale zpět ke kontrole vrhu – všechna štěňata byla pochválena, jak jsou krásně vymazlená a kontaktní,  nebojí se, jsou aktivní, mají krásnou srst, všechna jsou zdravá, mají v pořádku zuby i skus, pejsci mají krásně sestouplá varlátka, dlouhé ocásky bez zálomků a vad, prostě jsou připravená nás opustit, vydat se do nových domovů a dělat radost.

Ještě jsme Markétě předvedli náš artistický výkon s krmením, protože štěňata už umějí skákat a tak jsou některá schopná do misky se žrádlem vyskočit už v okamžiku, kdy jí dáváme na zem a tím mít předstih před ostatními. Každé sousto se počítá. Žrádlo v nich mizí jak v bezedné studni během pikosekundy a mohli by žrát snad každou hodinu. No, však doma uvidíte.

Po kontrole vrhu jsme je ještě potřetí odčervili, ale tentokrát to byla naprosto hladká akce, protože si většina štěňat myslela, že tabletka na odčervení je nové žrádlo, a ani jsem jim jí do krku moc strkat nemusela, pěkně ji rozkousali a zbaštili, možná by si někteří dali i další.

Pomalu (no, spíš dost rychle) se ty kulaté neohrabané kuličky začínají měnit, protahují se jim čumáčky, rostou ouška, o zubech ani nemluvě – ty trénují na všem okolo, vytahují se jim nohy a mění proporce těla, běh se mění v úprk, skáčou jak srny v lese a perou se prakticky neustále, také se naučila krásně štěkat, což zejména v půl jedné v noci nebo v pět ráno sousedi určitě ocení.

Také už je nedáváme spát dovnitř do domu, protože se jim tam velmi nelíbilo, a když jsem je v půl jedné v noci nosila po jednom (už jsou těžká a dvě zmítající se štěňata se nosí velmi těžko) do suterénu, byl to dost vysilující boj a byla jsem úplně zpocená. To samé čekalo Aleše při ranním vypouštění na zahradu, kdy se z nich po otevření dveří staly neovladatelné střely. Usoudili jsme proto, že se jim bude lépe spát pod hvězdami nebo pod lavicí a my ušetříme skoro hodinu času, než je dovnitř umístíme a zase vypustíme. Samotné je ale venku přes noc nechávat nechceme a tak s nimi spím venku v přístřešku na matraci.

Tenhle víkend je vlastně poslední, kdy jsou doma všechna, tak jsme si mysleli, jak si ho pěkně užijeme. Což se tedy splnilo, ale trochu jinak, než jsem měla představu – myslela jsem si, jak vám je pěkně jednotlivě nafotím a natočím, ale počasí nám do toho hodilo vidle a prší a prší a zima je jak na podzim. Nicméně štěňata jsou šťastná a spokojená, lítají venku v dešti a vůbec jim to nevadí, válejí se v mokré trávě a některá venku na dešti dokonce spí. Dala jsem jim do přístřešku všechny deky, aby byla hezky v teple a ještě vám na poslední chvíli nenastydla, ale nepřízeň počasí snášejí podstatně lépe než my. Je jim prostě fuk.  A určitě jsou spokojenější v chladu a vlhku, než když jsou vedra.

No a jejich pobyt u nás se pomalu chýlí ke konci a na konci týdne příštího týdne se už pomalu začnou rozjíždět do nových domovů, kde je všichni už netrpělivě čekají a těší se na ně.

30.7.2023

Štěňata mají smůlu

A to doslova všude – na tlamičce, tlapičkách, na bříšku i ouškách. Jak tak rostou, zpřístupnili jsme jim další kus zahrady, kde je terén zajímavější, členitější a hlavně je tam celý den stín. A také je tam starý smrk. Že má na sobě tolik smůly, jsme netušili až do okamžiku, kdy se s ním sblížila štěňata, která se vrhla na kmen, začala ho ohlodávat a vzájemně se o něj otírat při svých šarvátkách a pranicích. Tím část smůly přemístila na sebe.

Výsledkem jsou krásně zalepené chloupky proložené jehličím a šťastná štěňata. A taky voňavá, protože smůla s jehličím docela hezky voní. Ostatně, zbytky smůly si možná ponesete spolu se štěníky za čtrnáct dnů domů i vy. Kmen smrku jsme promptně obalili hadrem a také pytle složené vedle dostaly slušivou přikrývku z deky, takže to u nás vypadá jako v Asii. 

Nicméně další část zahrady, kterou štěňata zatím používala převážně jako latrínu, se jim velmi zalíbila, protože ze smrku padají šišky, jsou tam dvě kolečka, přes která a pod která se dá lézt, a navíc tam je sypká země, ve které se krásně hrabe, a tak okamžitě ta čipernější z nich začala podhrabávat plot. V trávě je to ani nenapadne, ale tady jim to šlo nádherně a museli jsme díry zarovnat kameny.

Jinak život na zahradě plyne poměrně poklidně a pravidelně v intervalech žrádlo – venčení – pranice – spánek – žrádlo. Hry nabírají na síle a dynamičnosti, hlasové projevy na hlasitosti a doba aktivit se prodlužuje. Více prší, ale štěňatům drobný déšť vůbec nevadí, obecně snášejí lépe chladno než teplo.  Dovnitř domu chodí jen přespat na pár hodin a jinak jsou od pěti od rána až do půlnoci na zahradě, většinou spí volně na trávě nebo rozložená pod přístřeškem na dlaždicích. Jen při ranních teplotách mezi jedenácti až čtrnácti stupni se naskládala na deku na sebe a mezi plyšáky. Když prší více, tak se utíkají schovat pod střechu a tam si buď hrají, nebo se poskládají ke spánku, sluníčko jim vůbec neschází.

Štěňata také absolvovala další jízdu autem, vždy dvě v kufru a třetí na klíně spolujezdce. Ta v kufru hlasitě protestovala a stěžovala si na nepřízeň osudu, to na klíně bylo s osudem vcelku smířeno, hlavně proto, že jsem ho drbala, a většina jich ani necekla. Ne že by z této akce byla nadšená, ale situaci nesla statečně.

Také jsme je jednotlivě vzali na procházku po zakázané části zahrady, pod přístřešek k autu a do kůlny, to aby poznaly nové obzory. Každé reagovalo jinak, některé štěně šlo jen kousek a dál ani krok a šup do bezpečí k sourozencům, jiné radostně poskakovalo, další se disciplinovaně drželo kousek od našich nohou, aby se náhodou neztratilo, a další zvolna a pečlivě prozkoumávalo nové prostory.  Prostě je každé jiné, povaha se začíná více ukazovat, ale nakonec to zvládla všechna a dnes už jsme je k autu nemuseli nosit, ale pěkně z ohrádky šupajdili až ke dvířkám sami. 

V pondělí prcky čeká očkování a čipování, to bude velký výlet autem do ordinace veterináře a bude to pro ně zážitek. A následně přijde koncem týdne poradkyně chovu na kontrolu vrhu a tak jsme zvědaví, jak se jí budou štěníci líbit. 

23.7.2023

Moje první jízda autem

Tento týden byl nabitý událostmi, protože se na většinu štěňat přišli podívat jejich noví páníčci, a tak to byl týden každodenních návštěv a tím pádem byla i spousta krásných nových objektů k okusování a mazlení. A mazlení to mají štěňata moc ráda, jsou hodně kontaktní (bohužel nejvíc kontaktů momentálně vyhledávají na našem těle pomocí zubů), protože jsme je od narození hladili, chovali a mazlili. Takže každý den potřebuje každý chlupáč mít tu svoji dávku pozornosti, mazlení a chování, pokud ji nemá, tak na nás vyčítavě kouká a kvílí.

A protože všichni pejsci už jsou rezervováni a mají své nové majitele, jsou také i rozdělená jména a nemusíme na ně volat barvami a začínáme je oslovovat tak, jak se jmenují.  Zatím je jim to fuk, neslyší na nic. Leda tak na cinkání misky se žrádlem, to se mohou přetrhnout.

Ale pro úplnost se tedy jmenují takto:

Pejsci:   modrásek  - Atrei,   zelený  - Archie,   šedý  -  Axon

Fenky:  limetka  - Angie,  červená  - Ashka,  růžovka  -  Akira,  tyrkyska  -  Argis,  oranžádka  -  Aimee, blondýnka je Albee

Na začátku týdne proběhlo druhé odčervení, tentokráte dostali už tabletky, a tak jsme je všem nastrkali do krku, ani se moc necukali, jen Albee se mnou svedla nerovný boj. Snažila se nepolknout nic, ale nevyhrála.

Jinak všechna štěňata prospívají, rvačky nabývají na intenzitě, i hlasové projevy (vrčení) jsou intenzivnější a okusování také.  Zajímá je všechno nové a je dost složité vymýšlet na každý den nějaký nový podnět, který by je zaujal. Naštěstí nějaké zařídí příroda, takže v pátek zažili první bouřku a několik pořádných lijáků. Statečně je přečkali venku pod přístřeškem na dece, jak začalo pršet, tak všichni hned věděli, kam se schovat. A že je tam potřeba být v houfu, protože to se příkoří světa hned čelí lépe. Nakonec jsme je donesli do domu dříve než obvykle (tedy už před půlnocí), protože poslední liják byl vydatný a hlavně začala být zima a měli jsme strach, aby nám prckové nenastydli. 

A protože správný hovawart má mít rád vodu, zlepšujeme jim ta tepla tak, že jednak kropíme trávník, ale také rozprašovačem kropíme štěňata, aby si na tu vodu zvykla. Nijak neprotestují a mokré kožíšky na fotkách jsou tedy dílo zahradní hadice a ne přírody.

V sobotu se ochladilo, a tak jsme je vzali na první vyjížďku autem kolem dokola po té naší pražské vesnici.  Hezky na střídačku jich vždy bylo pár v kufru (aby tam byly v houfu a tolik se nebála) a jeden se pěkně choval u spolujezdce na klíně. Ne že by se jim to líbilo, ale některá štěňata kupodivu ani nekňučela a dvě vypadala, že se jim vyhlídka z auta i líbí. Nejvíc frflal Archie, nejspíš ví, že to má domů nejdál, a tak se asi na tu dlouhou cestu netěší.  Za odměnu ho budeme vozit častěji.  

Abris už téměř nekrmí a ani se jí nedivím, když se mi jedno štěně zakousne do palce, tak toho mám dost, když jich na ní visí víc, tak to pro ni žádná radost není. Dokonce na ně začíná i vrčet, když se jich přisaje víc, a tak se konec kojení blíží. Ale protože štěňata už baští všechno, tak je to úplně v pořádku a přirozené, konec šestého týdne se blíží a potom už většina fen nekojí.

16.7.2023

Rosteme a koušeme

Štěňata s elánem a plná energie dosáhla věku jednoho měsíce a máme dojem, že vždycky přes noc vyrostou. Po vyhrazeném prostoru v zahradě se pohybují už velmi jistě a začínají pokukovat přes plot na další zajímavosti, co se nabízejí za ním. Naštěstí ještě nepřešla k destrukčním činnostem, ale svůj elán věnují okusování všeho co je v dosahu, zejména sourozenců, ale bohužel i našich nohou a rukou. Protože jim už pěkně narostly zoubky, používají je a zkoumají, co všechno se dá ochutnat a okousat. 

Kromě syrového masa s přílohami jsme vyzkoušeli už i máčené granule a kuřecí konzervu, obojí zbaštili se stejným nadšením jako maso. Všechna štěňata jsou žravá a budoucí majitelé se opravdu nemusí bát toho, že by měla s přijímáním potravy problém. Vždycky vypucují misky tak dokonale, že mámě Abris nenechají ani kousek. Menším holčičkám – červené, růžové a oranžové - jsme museli začít dávat žrádlo do samostatných misek, protože se jim nelíbí mačkat se s ostatními kolem velké mísy a navíc by jim to ti větší draci všechno snědli. No a také už by se ani k velké misce nevešli, všichni mají přes tři kila a největší tlouštíci se chystají pokořit kilo čtvrté.

Počasí je stále příliš teplé, takže celodenní pobyt na zahradě je naprostou utopií. Po jedenácté hodině začnou štěňata pískat, funět, vyplazovat jazyky a namočí se do všeho, co je jen trochu mokré. Do starého pískoviště po vnučce jsme jim nalili vodu a udělali malý bezpečný bazének a tam je to pane krásné, v té vodě se dá dokonce i spát. Ale dlouho jim to nevydrží, musíme je odnést do domu.

V sobotu jsme vyklidili jednu sklepní místnost, kde je krásný chládek, a dali je v poledne spát tam. Sice jsme jim tam dali deky, aby chudáčkům třeba nebyla na dlaždicích zima, ale kdepak, dekami pohrdli a všichni se rozplácli na bříška na dlaždice, které krásně chladily. Kožíšky jim už pěkně chlupatí, nejsou to už ta uhlazená malá štěňátka, ale stávají se z nich chlupatí kousaví dráčci.

Zpátky na zahradu mohou nejdříve po páté, ale někdy až po osmé večer a tak poslední noční krmení probíhá na zahradě o půlnoci, potom jdou zase spát do chládku do domu.

Tento týden se také začali noví majitele jezdit dívat na ty své dárečky, takže je u nás veselo a stále přicházejí noví lidé a to se štěňátkům líbí. Žádným ostychem netrpí a každého vítají jako potenciální předmět k okusování a když už jsou moc unavení, tak i k mazlení. Kupodivu jsou zatím mazlíci skoro všichni a jsou poměrně kontaktní. Ve volných chvílích mezi jídlem a spánkem se většinou perou ve dvojicích a trojicích, vrčí přitom, někteří i štěkají, prostě hierarchické hry jsou v plném proudu.

8.7.2023

Všechno je jednou poprvé – maso, tráva i sluníčko

Štěňátka ve zdraví a s plnými bříšky dosáhla věku tří týdnů, ve kterých je Abris poctivě všechny šestkrát denně (i nočně) krmila. Takže bylo načase začít zkoušet něco nového a co jiného než maso. Začali jsme mletým krůtím rozředěným mlékem pro štěňata a první krmení vypadalo tak, že na tu dobrotu všichni čekali a vypucovali misku tak důkladně, že na chudáka Abris nic nezbylo. Pak si zkusili hovězí a kuřecí a všechno maso jim chutná, během čtyř dnů jsme se hravě dostali na tři příkrmy denně. Takže pomalu začneme zkoušet namočené granulky a konzervy.

No, a když už jsou to velcí psi, co umí žrát z misky, bylo načase ukázat jim i něco jiného než porodní bednu a kousek obýváku. I když ten také není k zahození, hlavně schovávačka za krbovými kamny na skleněné podložce je úžasná a krásně se na ní spí a chladí kožíšek. Vytápěná dečka z prvních dnů jejich života skončila v propadlišti dějin a teď ji vyměnili za studenou podlahu a chlazení.

První odpolední výlet na trávu byl provázen rozčileným pískotem a rozpačitým pobíháním na prostoru zhruba 2x2 metry, protože dál se tedy žádné neodvážilo. Takových neznámých věcí a vůní, to byl tedy nápor. Však taky všichni asi po čtvrthodince pískotu popadali do trávy a usnuli. Po přenesení do bedny a nakrmení spali celou noc a my jsme se konečně po třech týdnech docela dobře vyspali – vstávali až o půl páté.

Druhý den už zjistili, že na trávě se dají dělat pěkně bobečky a nemusí si zaneřádit pelíšek, což se líbí i nám. Dostali misku s vodou, kterou někteří zcela ignorují a někteří mají pocit, že je potřeba vypít celá. Tyrkysová u misky dokonce spí, asi aby jí ji nikdo nevzal a byla tam první.

Bohužel je takové vedro, že pobyt na zahradě musíme regulovat, štěňata tam jsou od rána do jedenácti, přes poledne spí v chládku obýváku, aby se nám chudinky neupekly, a ven zase můžou až po šesté hodině. Už začínají chodit dál a dál, ale stále ještě je to pro ně náročné a nakonec všechna znaveně usnou v trávě.

2.7.2023

Už vidíme a zkoušíme chodit

Všechna štěňátka už mají krásně otevřené oči, sice ještě vidí jenom stíny a obrysy, ale čím dál více vypadají jako skuteční pejsci. Také chůze na všech čtyřech se zlepšuje, i když je stále ještě nejistá, zato sezení jim jde výborně.  Začínají si spolu hrát, vrtí ocáskem, vrčí a štěkají na sebe. Sice to vždycky trvá jen několik minut a pak všechna zmoženě padnou, ale pokroky vidět jsou. Ouška se jim zvětšují a otvírají, ve třetím týdnu by měli začít slyšet. Někdy máme pocit, že už slyší teď – to když přijdeme blízko bedny, tak se začnou budit a hrnou se k nám. A v pondělí už je čeká první odčervení.

Abris je všechny krmí, až je nám jí líto, když se těch devět nenasytů na ni vrhne. Všichni pěkně přibývají, koš, kam je odkládáme při čištění pelíšku, jim je už pomalu malý. Největší pejsek, co se narodil první (modrásek), už má kilo a půl a ostatní se na něho pěkně dotahují. Příští týden jim už budou tři týdny a začneme přikrmovat, také je vypustíme z porodní bedny do trochu většího výběhu, ale zatím zůstanou ještě uvnitř domu. Po červencových svátcích jim začneme ukazovat i venkovní výběh, zatím ne na celý den a podle počasí, ale už se dostanou ven a budou mít spoustu nových podnětů. 

25.6.2023

Je nám deset dnů

První dekádu svého života mají štěňátka za sebou, vcelku úspěšně ji propila a prospala (ne tak my, spíme v noci s nimi a spánkový deficit narůstá). Máma Abris nás sice zlobí s jídlem a z původně extrémně žravé feny se vlivem hormonů stala nimra, ale naštěstí se vždycky dá přesvědčit a přelstít a mléka má pro ty svoje prcky dost.

Štěňátka spokojeně rostou a tloustnou a pomalu se začínají stavět na všechny čtyři nožičky, i když jen na chvilku a hned spadnou. Ani vyfotit to nestačíme. Také oči už mají některé chvilku před otevřením a čekáme to každým dnem. Povídají si ze spaní, někteří vrčí, někteří ňafají nebo brumlají a pofňukávají, ale určitě neleží nehybně a bez hlesu. 

Až se začnou batolit po porodní bedně, tak bude i více fotek, teď nám přijde, že na fotkách jejich růst není moc poznat a že vypadají stále stejně. Každé štěně už ale dobře rozeznáme od jiných i bez stužek - každé má jiný výraz v obličeji, má jiný hlasový projev a aktivitu při krmení.

Jména zatím nemají, říkáme jim podle stužek. No, stejně nás neslyší, ouška se jim otevřou až tak za týden.

Fenky mají stužky: červenou, růžovou, limetkovou, oranžovou, tyrkysovou a černou má trochu zbytečně ta jediná plavá.

Pejsci mají stužky: modrou, zelenou, šedou

21.6.2023

Ještě máme volná štěňátka k zadání. 

Hledáme pro ně aktivní nové majitele, kteří je budou milovat a kteří s nimi budou chodit na cvičák, jezdit na výstavy, anebo prostě jen trávit společně volný čas.

Štěňátka budou k odběru nejdříve od 5. srpna, budou odčervená, očkovaná, očipovaná a budou mít vystavený Pet passport. Budou krmená kvalitním krmivem lisovaným zastudena (nepoužíváme extrudovaná krmiva) a budou naučená na všechny typy krmiva, tedy granule, konzervy i BARF.

S sebou do nového domova dostanou balíček, ve kterém bude námi používané krmivo, hračky a deky s pachem maminky a sourozenců, aby jejich přechod do nového domova byl pokud možno bezproblémový. Budou zvyklá na malé děti a kočky a dobře socializovaná, od čtvrtého týdne budou většinu času trávit venku na zahradě. 

Zájemci nás mohou kontaktovat na mailu:  sieberova.blanka@seznam.cz  nebo na telefonním čísle +420 603 179 987. Z pracovních důvodů upřednostňuji první kontakt mailem, není však podmínkou.

15.6.2023

Štěňátka jsou na světě

Narodila se nám ve čtvrtek 15.6.2023, první byl pejsek a vykouknul na svět v 5:15 ráno, poslední  plavá fenka se narodila v 9:40. Abris byla šikulka, protože celý porod byl rychlý, zvládla ho samostatně a všechno šlo hladce a bez problémů.  

Máme celkem devět krásných zdravých štěňátek, v poměru šest fenek a tři pejsci. Osm jich je černých se znaky a jedna fenka je plavá - narodila se poslední a přírodě asi došel toner :-)  

Všechna štěňátka jsou aktivní a mají se čile k světu, jejich fotogalerii budeme průběžně doplňovat.

14.5.2023

Čekáme štěňátka, předpokládané datum narození je polovina června 2023.

Máme potvrzenou březost sonografickým vyšetřením a tak už se moc těšíme na  malé hovíky.  Očekáváme,  že štěňátka budou mít vyrovnané povahy po obou rodičích a budou po nich mít  předpoklady jak pracovní pro výcvik, tak exteriérové pro výstavy. 

Pokud hledáte parťáka pro aktivní trávení volného času se kterým se nebudete nudit a udělá Vám život krásnějším a veselejším, jste na správné adrese. 

Pro štěňátka hledáme především takové páníčky a rodiny, kteří je budou mít rádi, mají chuť se jim věnovat a kde budou plnohodnotnými členy smečky.

  13.4.2023

 Máme nakryto.

Na krytí jsme jeli do Soběslavi za nádherným černoznakatým psem 

Don't stop me now Ghipinaldo  -  Lishi

 Chovatelka: Markéta Wortnerová

GHIPINALDO - HOVAWART KENNEL - HOME

narozen: 10.5.2019

černý se znaky

Bonitace: 26. 9. 2021, Kolín - Sendražice

Povahový test: 97 bodů ze 100

Bonitační kód: 5/2a/C2,D2,N3/S

Zdraví:        HD a(0/0), ED(0/0), DM (N/N)

                          Barva:         lokus D (D/D), lokus E (E/e), DOV neg.(2022)

     Zkoušky:     BH/VT,  ZZO, ZZO1                       

  Výstavy:      3xBOB, BOS, 4xCAC,  3xCACIB